Já druhý miminko odjakživa veřejně chválím, jak pěkně spinkalo. U prvního jsem měla spánkovou deprivaci včetně paranoii a agrese , takže druhej byl fakt dar z nebes. Akorát když mu byl asi rok a půl, najel zčistajasna na režim v osm jdu spát, spím do jedný nebo do dvou, pak se vzbudím a chci si hrát - nebrečím, jen lezu po rodičích, pusinkuju je, dělám jim berany duc atd, usínám kolem pátý, matka v šest vstává do práce. Uááááá!!! Měla jsem v práci pár regulérních mikrospánků.