Je fakt, že mně to občas docela urazí - když si blízká kamarádka nepostěžuje (myslím, když se třeba vidíme během té doby, co něco řeší, ne, že by mi s každým hnutím musela telefonovat ), tak mám pocit, že mi nedůvěřuje a hlodá mě to.
Když je to vzdálenější osoba, tak mi to samozřejmě nevadí, spíš mi přijde, že se často hodně věcí vyřeší, když se řekne pravda a předejde se spekulacím. Kupříkladu, jedna kamarádka, která nemohla mít děti, se se mnou dva roky nechtěla vidět, protože jí vadilo, že já děti mám. Vždy zavolala, nebo já jí, něco jsme dohodly a ona to pak těsně před setkáním zrušila. Tak jsem jí přestala volat a řekla jsem si, že se nebudu ztrapňovat a vypustila jsem jí z hlavy. No, a za dva roky se jí narodilo miminko a najednou chtěla kamarádství obnovit.
Kdyby mi to řekla na začátku, tak bych si řekla, dobře, chápu a nebylo by to líto ani jí ani mně.