Nessie, nijak se tím netrap a dej jí do, po čem její mozeček prahne!!!

Synek taky psal dlouho před školkou a taky odspoda nahoru... u něj to tedy přisuju zkřížený lateralitě, kterou mu v 5-ti letech náhodou zjistili.... já ho tedy opravovala, ale smolík pacholík, páč on je tvrdá hlava a od malička si všechno dělal "TAK, JAK JÁ BUDU CHTÍT"...
celou čísla 0-9 a abecedu - velká písmena - ovládl v 18-ti měsících, jak k tomu přidal ta malá ani nevím... do školy šel taky čtoucí, píšící velkými písmeny a počítající, co naděláš.... a taky ho loni učka učila slabikovat...njn...

Já jsem si taky říkala, když chtěl vědět písmena a čísla, že mu to nebudu říkat, když je mu, proboha, jenom 1,5 roku (ještě vlastně ani nemluvil, jenom ukazoval) - vydržela jsem to přesně 3 dny - 3 dny měl hysteráky a brčečal, když jsem mu místo A, B, C, 4, 5, 8 říkala písmeno, písmeno, písmeno, číslo, číslo, číslo... pak už jsem to nevydržela (to nešlo, fakt!) a začala jsem odpovídat... ten jeho blaženej úsměv nezapomenu!!!

a pak mi ředitelka Centra nadání řekla, že jsem udělala dobře, protože pokud na ty informace je zralý a chce je znát, má je dostat TEČKA.
A taky, že pokud dítě není zralé na čtení, nikdo ho číst nenaučí...!

Taky jsem se setkala ve školce s přístupem typu - paní, on už umí písmena (a pak číst), to ho neučte, to se má naučit ve školce.... no, kdo znal mého synka jako mrně chápal, že to by ani nešlo, naučit ho něco, co on by nechtěl... splašenec jeden paličatej, vzpurnej!!

Jeho prostě zajímalo tohle (a taky značky, auta, dinosauři) daleko víc, než hrát si s kostkama a jezdit s autíčkama... a že bych mu malovala obrázky??? cha cha cha, to bylo pořád: "mamiko A!!!" "mamiko K"!!! "mamiko déju(dvojku)!!!" atd... dodneška mám ty kartičky schovaný - vždycky jsem začala nějakým obrázkem a ... pak na jeho pokyn plynule zaplňovala celý papír abecedou a číslama