Mě tohle může naštvat - a co by měl ještě sociální systém dát víc?
Já když se narodila, chodilo se do práce od 6ti týdnů dítěte a šlus, bydlelo se u rodičů v jedné místnosti, podpora žádná. Nikdo se neptal, prostě pro děti byly jesle.
Když jsem čekala pře 28mi lety první dítě a byla jsem na VŠ, naprosto žádná podpora ani od školy (naopak) a naprosto žádná podpora ani od státu v NICEM -manžel měl jít na vojnu SCHVÁLNĚ na 2. konec republiky - abychom se opravdu neviděli.
Minimální přídavky, žádné bydlení, prostě NIC.
Bydleli jsem v půjčené garsonce, nárok na byt cca za 20 let.
Kult dítěte ani kult matky nebyl - jako dnes.
Nebraly se ohledy na nic - na běžné lidi vůbec, na vztahy, na děti.
Jo opravdu - stát teď možná běžné lidi nezahrnuje přepychem, ale nikoho nenechá umřít hlady a pod mostem.
A měli bychom si toho sakra práce vážit!!!
Toho, kde jsme, kde žijeme a že tu nejsou lhostejní k lidem.
Možná to ideál není, ale já si ještě dobře pamatuju, jak jsme před 30ti lety žili! A ráj to nebyl - ohledně sociálních dávek a podpory rodin, dětí a mladých to bylo mnohem mnohem horší.
Jenže lidé žili mnohem skromněji.