Abych to nějak lépe vystihla svoje pocity:
Napadlo mě, že bych mohla zkusit, alespoň prozatím, než si něco seženu, že bych mohla doučovat děti němčinu. Sama si ji potřebuji zopakovat, ale začátečníky a mírně pokročilé zvládnu. Manžel mě tlačí, abych doučovala i angličtinu, ale tu zase tak moc dobře neumím, mám vlastně jen základy a na ní si netroufám. Zkusím si podat inzerát. Chystám se na to teď odpoledne, po obědě. Jenže necítím vůbec žádné nadšení, jenom obavy. Já si prostě navykla, že cokoli udělám nakonec nedopadne, takže očekávám automaticky zase selhání. Snažím se myslet pozitivně, ale prostě mi to nejde. Nevím, jak na to. Nikdy jsem nebyla flegmatik, co všechno hodí za hlavu, ale ty beznadějné vyhlídky mě prostě ničí.