Po porodu prvního císařem, kdy mi ho nosili velmi sporadicky, protože "nebyl čas" (jednou ho donesli v pět odpoledne a pak až za 12 hodin, rok 2008)- já s prázdným břichem a psycho myšlenkama typu umřel, něco mu je,... a v pokoji pod novorozeneckým, odkud jsem pořád slyšela plakat ty miminka jsem měla poporodní depku jako prase.
podruhý jsem šla rodit jinam a i když se další narodil taky císařem (akutním), viděla jsem ho před sálem než mě odvezli na transfuzi a pak pravidelně. sice mám pořád tak trochu pocit ukradenýho porodu, ale to je mým nastavením a rozhodně na ten druhý porod vzpomínám ráda a pěkně.