To je zase strašně jednostranné. Stejně jako mezi očkujícími, tak i mezi neočujícími je plno rodičů, kteří o tom moc neví a neočkují, protože je to "in". Nevěřím tomu, že každý rodič svojidceru informuje v dospělosti o tom, že neprodělala neštovice a není očkovaná. Myslím, že si na to ani nevzpomenou. Jinak já mám děti očkované proti neštovicím, zatím je nedostaly a podle očkováku přesně vím, kdy byly očkované a nechám je přeočkovat. Jinak, přesto, že moje děti jsou proočkované proti hodně nemocem, nemarodí víc, než ostatní dětí, skoro bych řekla, že jsou poměrně zdravé, co se infekcí týče. Očkování, stejně jako neočkování by mělo být individuální podle imunitného systému, genetiky atd. každého dítěte. A nemyslím si, že rozhodování o očkování by mělo být pouze v rukou rodiče, ale spíš výsledkem spolupráce mezi lékařem a rodičem. Jenže - na to u nás asi ještě nedozrála doba. Lékaři jsou často, díky justici, neústupní a rodiče zase, myslíc si, že mají jedinou správnou pravdu, zase málokdy berou názor lékaře úplně vážně, pokud si něco vezmou do hlavy. No, dokud bude očkování jen o penězích a sankcích, tak to asi lepší nebude.
Jinak, já jsem neštovice neprodělala, přežila jsem 4 těhotenství, ale vzhledem k tomu, že mám proočkované děti, tak jsem se moc nebála, že bych je dostala. Já si zase myslím, že vystavovat dítě třeba záměrně nakažení neštovicemi či jinou infekční nemocí je na přesústa, takové ty burzy nemocí, to je fakt tak kravský nápad, že mi zůstává rozum stát. Když neočkované dítě chytne neštovice někde náhodou, tak budíž, ale vyhledávat nakažení, to je fakt naprostá neúcta ke zdraví dítěte, protože následky nemoci mohou být závažné.