Normální stav je podle mě spíš to, že chce být s vámi. Jsem ten poslední, kdo by mohl radit se spánkem, i když čtyřleťák spí sám ve svém pokoji cleou noc. Ovšem nevím, jestli je to naše výchova, spíš povaha.

Já bych se mu asi snažila všemožně utvořit takové prostředí, aby se cítil bezpečně - světýlko, plyšáci, otevřené dveře, nějaký ten uspávací rituál (pohádka, pusinka, mazlení, atd.). To vám asi nikdo neporadí, vy sami nejlépe víte, jak na to.

Navíc bych mu dala nějakou možnost, co v noci dělat, pokud se bude bát (slíbit, že se na něj budete pravidelně chodit koukat, může zavolat, může si dojít pro mlíčko, atd., opět mně nic nenapadá, to je na vás). Prostě probrat s ním ty situace, kdy se v noci budí, a jak by to šlo řešit jinak.