Doporučovala bych manžela přestěhovat do ložnice, domluvit "služby" (kdo bude v noci k dítku vstávat) a připravit se na hororové dva měsíce. Důsledně vracet do postýlky, uložit, pohladit a odejít, do vlastní postele v noci nepouštět, nechat rozsvíceno na cestě na záchod a pořád trvat na tom, že je velký kluk a musí to zvládnout sám. My jsme v předsíni nechali nainstalovat noční světlo, takže děti nemusely na záchod potmě. Nemá nějaké narozeniny, že by se mu dala dát nějaká věc "pro velké" (o kterou stojí) a v té souvislosti mu vysvětlit, že když teď má XY (kolo, normální lego, lyže...), tak to už je velký kluk a musí se podle toho chovat?
My jsme podobnou akci podnikali dřív, cca kolem třetího roku, takže u pětileťáka to možná může trvat déle, ale cca po dvou měsících (i méně) ofrků všechny děti pochopily, že si nic nevyřvou, a byl pokoj. Nesmíte ale vyměknout, to je cesta do pekel.