Musím říct, že ten náš se asi tmy nebojí, protože nikdy nic neříkal a to ani, když jsem se přímo zeptala. On se jen potřebuje pořád ujišťovat, že tam jsme. Ale včera jsme to s manželem probrali a holt manžel bude muset být tvrdší a i když s ním bude spát v tom pokojíčku, tak každý ve vlastní posteli a nesmí ustoupit. Myslím, že snad v pěti letech by mu už mělo stačit, že někdo další spí jen metr a něco od něj. Pokud by trpěl nějakými strachy, tak to by bylo samozřejmě něco jiného...
To s tou Prekopovou - to je dobré, to můžem zkusit