no je dobré, že se tomu druhému vnoučeti neodpíráš zcela a také to asi není situace jako u zakladatelky, že to dítě vidí, jak moc se s druhým stýkáš a s ním ne. Ono je něco jiného, že rodiče mají nejstarší odvézt k babičce a dědovi a ostatní sourozenci, kteří by také rádi (a jsou malý, nikoli dospělý) tomu musí být přítomni a přitom by to bylo možné pro ně udělat taktněji. A také posílání pohledů z dovolené je už pro mě na úrovni naschválu :-( ničeho víc. Chápu, že je maminka likviduje, co jiného s nimi.
Chápu tebe, také bych za synův rozchod nebyla ráda, ale do jejich vztahu opravdu nikdo nevidí, než oni dva, jak to mezi nimi bylo.
Nicméně to druhé dítě za to nemůže. Máš problém se synem (neodpustila jsi mu) a s novou snachou. Obojí chápu, ale to dítě za to nemůže a není to jeho věc. Já bych asi dopřávala být babičkou oběma dětem. Je to jako rozdělit svou pozornost mezi sympatickou snachu, která si pozornosti prarodiče váží a nesympatickou, s níž si nerozumím. S jedním vnoučetem asi budu mnohem víc, s druhým míň, ale primární by pro mne byli děti a co ony si přejí a abych žádnému podle svých možností nic neodpírala. Já myslím, že tvůj vnuk nebude přístupem zraněn, nebo málo, u zakladatelčiných dětí si myslím, že je to poznamená (nechci to dramatizovat, ale myslím, že trochu určitě ano, mají to příliš na očích).