Především si myslím, že tě týral tvůj manžel.
Podle toho, co píšeš, bych řekla, že jsi ještě neuvěřila ani tomuto základnímu bodu.
Rozhodně bysis měla přečíst nějakou knihu o mechanismech manipulace a násilí, pak možná spoustu věcí pochopíš.
Možná by pro tebe byla překvapením i pouhá definice násilí, protože ho evidentně pokládáš za normální.
Především bys ale měla chápat to, že tvůj syn byl obětí násilí, z čehož vyplývá jeho dnešní chování – pokud je dítě svědkem násilí (např. jednoho rodiče na druhém, a do toho se prosím počítá i psychické násilí), je zároveň jeho obětí!
Z toho si lidé nesou následky celý život a násilí je pro ně běžným stavem – stávají se později jak násilníky, tak oběťmi. Předpokládám, že tvůj syn, v dětství obětí násilí, se nyní stal sám násilníkem, toto násilí páchá na tobě.

Jediným způsobem, jak zamezit tomuto násilí, je přerušit kontakt mezi obětí a násilníkem, tedy mezi tebou a tvým synem, nebo jej omezit na nutné minimum. I když tě nejspíš má rád, jakkoli jsou vaše vztahy patologické, nedokáže se k tobě chovat jinak a především – ty nemáš žádnou možnost toto jeho chování změnit.
Pokud jsou snad tvé dcery svědky toho, jak se syn k tobě chová, nebo si čtou záznamy vašich hádek, vystavuješ i je dalšímu násilí.
Je také pravděpodobné, že v budoucnu i ony zaujmou své místo jako účastnice domácího násilí. Podvědomě si vyhledají svého násilníka, nebo někoho natolik slabého, na kom budou moci páchat toto násilí samy.
Ať už ti to připadá jakkoliv, musíš tuto hrůzu co nejdřív zastavit, dlužíš to svým dcerám.