Moje, téměř 3-leté dcera, je to samé v bleděmodrém. Spát chodí v 1 hodinu ráno, do té doby neskutečně aktivní, a vstává v 8.Donedávna se ještě budila v noci na pití. Přes den si někdy schrupne na hodinu a někdy taky ne, vliv na chození do postele večer to žádný nemá. S tímto režimem začala v půl roce a od té doby se to s námi táhne. Smutná zpráva je ta, že se s tím nic dělat nedá. Konkrétně my jsme zkusili opravdu všechno, do detailu a důsledně. Moudrými knihami o spaní dětí jsme si nakonec zatopili v krbu. Jednu dobu už jsme byli s manželem na hranici psychického zhroucení, tak jsme se chytali i stébel - jakékoliv rady od kohokoliv. Trvalo nám dost dlouho než jsme si dokázali připustit, že se to změnit nedá, že prostě dcera víc spát nepotřebuje a pomoc začali hledat v jiných vodách - konkrétně pořízením slečny na hlídání, která nás bez nadsázky uchráila před hospitalizací v blázinci.