Ahoj holky, tak u nás se taky žije. Adélka chodí do školky od září, první měsíc plakala, ale teď chodí ráda a v sobotu se ptá, jestli jde do školky a pro nemůže. Musím to zaťukat, ale zatím byla doma jednou s rýmou asi týden a jednou 3 dny, protože blinkala. Jinak se drží a já to klepu. Chodí do speciální školky, je jich tam 14, jedna asistentka má na starosti dvojčátka a zbytek - 12 dětí, si dělí 3 učitelky, tzn. že na každou jsou 4 děti. Je to super, nemůžu si tuto školku vynachválit. Odhalili jí tam kulatá záda, chodí do sauny, přistupují k ní jako k ekzematikovi, alergie nám zatím nebyla prokázána, ale 100% prý budeme, jen je zatím skrytá. Už asi tři týdny tam spinkáme, takže Lucinka je ve škole, Adélka ve školce a já gruntuju a dávám do kupy byt na Vánoce a před plným pracovním nasazením. Do práce nastupuju 5. února. Se spaním zlobíme, musí mít u sebe pořád tetu Jitku - ve školce, jak se hne, tak řve, budí ostatní děti, snad se to nějak upraví. Máme problémy i doma, vydírá mě, pořád chce, abych ji uspávala, což tedy nedělám, s manželem nechce být, pořád ji mám za zadkem, asi nějaké období, tedy doufám:-(
S Lucinkou jsme byly na kyneziologii, aby nám pomohli od toho mrkání a ťuk ťuk, zadařilo. Tož z toho dobrého soudku. Z toho smutného - v září nám po dvou měsících od určení diagnozy zemřel tchán, takže bylo doma dusno, smutno a bylo to náročné období, Vánoce asi taky budou poznamenané, ale už je maličko lépe.
Tož od nás, myslela jsem, že to tady nežije, tak jsem sem ani moc nechodila, jsem ráda, že o Vás vím