Měla jsem takhle přesně syna. Spát ho nikdy nebavilo, dodnes tvrdí, že se ve spaní nudí. Je mu 8 a večer usíná okolo 23 hodin, ale musí být v posteli od 20,30 nejpozději, a chvilku si čte, pak je leží. Prostě aspoň odpočívá. Ráno se budí od miminka s dokonalou přesností v 5,45. Ale už je velký, sám si vytáhne snídani, udělá si mlíko s grankem, čte si, hraje si, ví, že zbytek rodiny ještě, hlavně o víkendu, spí. Je v pohodě, zdravý, jen prostě nespavec. Ve škole velmi šikovný, učitelka si na únavu nestěžuje, fakt má jen malou potřebu spát.
Každopádně tuhle situaci ti nezávidím, vzpomínám na to jako na noční můru. Když se mi pak narodila dcera, která spala i 4 hodiny vkuse, nechápala jsem, že to je možné. Co víc, ta odpolední spánek odbourala až ve třech letech, fakt jsem tohle u syna nezažila. Ten nespal přes den od 1 roku.