První dítě jsem porodila, když mi bylo za měsíc 32. Plánovala jsem ho ve 25, od té doby mi taky těžce bily biologické hodiny, ale vhodný chlap nikde, vdávala jsem se ve 27, dva roky jsme se rozhodli, že dítě ještě ne a pak to tři roky nešlo. Už jsem se děsila, že se to snad nepodaří nikdy, manžel je o 9 let starší. A pak se to nějak prolomilo a další děti šly ráz na ráz, až jsem si radši nechala ve 36 letech udělat sterilizaci, to jsem měla tři děti.
Trochu mi to připomíná takový starý katolický vtip: mladí manželé nemohli mít děti a jak už to tak sdíleli se všemi, tak se svěřili i svému faráři a on jim poradil, aby jeli do kaple do Rozentálu a zapálili tam svíčku. Brzy na to byl ten farář přeložený a nevěděl, jak to dopadlo, ani jestli tam vůbec jeli, nic, ale na ty lidi nedokázal zapomenout a když se po deseti letech v tom městě zase objevil, rozhodl se, že za nimi zajde na návštěvu. Šel na tu adresu, zazvonil a otevřel mu asi devítiletý kluk a za ním vykukoval zástup mladších sourozenců. "Ahoj, je doma maminka nebo tatínek?", zeptal se a kluk povídá: "Rodiče nejsou doma. Jeli do Rozentálu zhasnout svíčku."