Anni,

tohle chápu. Za určitých ne zcela standardních situací, kdy rizika rosou nad běžný průměr, bych to se svými dětmi taky probrala a jejich názor bych zvážila (čímž neříkám, že bych se jím řídila - třeba moje případné další děti by nejspíš odchovala má o dost mladší sestra, nikoliv nejstarší dítě)... Ale rozhodnutí o již počatém dítěti prostě do rukou jeho sourozenců nepatří.
(Mimochodem, moje máma umřela ve 38, mi bylo 18 a sestře 10, ale plnou mateřskou roli jsem přebírat nemusela, máme velmi dobrého tátu. Odnesla jsem si z toho, že nemá až takový smysl řešit, co bude, jelikož stejně nikdy nevíš, a kalamity řeším, až když jsou aspoň trochu na obzoru, nikoliv zcela hypotetické.)