U nás jsem do baráku chtěla já, byt ne, to je moje noční můra. Když jdu k dceři do bytu, tak se to ve mně všechno sevře a pomyslím si - ježiši, ještě že tu nemusím bydlet. A naposledy můj manžel se podíval a řekl - vidím, že myslíš na to stejný, ještě že jsme už pryč. A to je prosím část spořádaného a klidného sídliště, dům uklizený a klidný. Ale stejně.