Lízo, zajímavé je, že moje maminka to zvládala i jezdit s námi na kolech, chodit denně s námi do lesa, vymetala naše besídky, četla nám u postele pohádky, hladila bolavá čela když jsme byly nemocné a přitom fakt chodila do práce... Auto jsme sice doma měli - bydleli jsme 8 km od města, ale oba pracovali za dědinou, takže dojížděli za každého počasí na kolech či chodili pěšky. Více si s námi rodiče povídali - sice při práci, ale povídali. Já tohle všechno nezvládám ani řekněme s tříčtvrtečním úvazkem. Ale zase je pravda, že jsme jí fakt pomáhaly hodně i my se ségrou. Oproti dnešním řekněme mým dětem, které na to snad ani nemají čas a brání se pravidelnému pomáhání jako čert kříži

A ano v ČB a i dalších přilehlých městech vidím, že pěšky se fakt dostaneš rychleji než autem. Navíc odpadá rejdění po čtvrti a hledání volného místa... Ale jasně, že tohle může být jiné dle toho, kde člověk bydlí...