Finis, plně tě chápu a soucítím s tebou!
Neporadím, jen Ti chci napsat, že TO NENí TEBOU!!!!
Jsou prostě takové děti TEČKA!

Já mám velkého nežravce prvorozeného, je to spíš takový jídelní konzervativec, odmalička domítal ochutnávat (když přešlo období mixovaných šlichtiček, nebylo síly, které by do něj něco dostala, ať to bylo cokoli, kromě kukuřičných křupek) - teĎ je mu 8,5 roku a pořád je toho spousta, co nejí a nepije (pije jen čistou vodu a výjimečně, pouze v restauraci, pomerančový džus).
S přijímáním nových chutí bojuje dodnes - ať se to týká normálního jídla, sladkostí, nápojů - prostě všeho. Nejí např. hranolky, krokety, kečup, majonézu, opečené brambory, opečené křupavé nemá rád vůbec nic, různé směsi s masem a zeleninou, sýry, jogury, kefíry, marmelády - nesnese namazané pečivo, jí ho jen suché, max se šunkou, pije jen čistou vodu... prostě děs...!)
Když se ho teď zeptám, proč alespoň neochutná, říká, že se bojí, že to bude hnusný, tak proto.... většinou ho přiměju alespoň k očichání, ale někdy ani to ne...)

Strašně jsem se s tím trápila a řešila jsem to (navíc já moc ráda vařím a vždycky jsem se těšila až budu matlat ty tvarůžky a přesnídávky - haha nikdy to nesnědl! NIKDY!), řešily to i učky ve školce, protože tam byl kolikrát celý den o 1 krajíčku suchého chleba a vodě (nepil ani čaj se sirupem, který tam dělali, ani mléko, nic...). Tvrdily mi tehdy, že tohle v životě nezažily.... Do školky chodil 4 roky na celý den od 7:30 do 16:50 a ani jejich působení na něm nezanechalo pražádný vliv - takže to mě utvrdilo v tom, že ani já jsem nic nezmohla...
Jediné, co možná mohlo být důvodem - v 6,5 letech mu zjistili vrozenou vadu ledviny - bohužel už dost pozdě, a já se pak dočetla, že vady ledvin způsobují u dětí nechutenství.

Nicméně energie měl pořád jako motorová myška - strašně! Jo a navíc byl nespavec - asi se živil pránou, to jediné by to vysvětlovalo...

V tom blbém batolecím věku, kdy mu nic nevysvětlíš, jsem ho krmila před oknem (a on koukal na auta), nebo jsem mu na kus papíru psala čísla a písmena, která on říkal (to miloval, znal abecedu a základní čísla od 1,5 roku), nebo i před pohádkama.
Později, když byl větší, měl jídlo napovel - prostě teď něco sníš - stačí 3 lžičky... pak 5 lžiček... ale nikdy, ani teď, kdž už je velký mu nedávám jídlo, o kterém vím, že by ho nesnědl. Nemá třeba rád kyselé věci, takže kyselé zelí a nic z něj, vařenou zeleninu - kupodivu od malinkata miluje syrovou zeleninu všeho druhu vyjma rajčat - ty nedá. Jinak schroupe i syrový zelný list. Vůbec nejí sladká jídla s ovocem ani mléko a mléčné výrobky, vyjma čokotermixu...

Byla jsem s ním kvůli tomu i v cca 2,5 roce u psychologa, který mi poradil "NENUTIT". To byla nejhorší rada, kterou jsem mohla dostat. Během 1,5 měsíce syn přestal jíst veškeré pečivo, těstoviny, vařené bramory, komplet ovoce + to, co sám odmítal jíst, tj. vařená zelenina - na stav před touto radou jsme se ještě nedokázali vrátit...
Pak jsem to ze zděšením utla, protože už nebylo téměř co mu dát k jídlu a bylo to zas podle mne - ano, půjdeš si hrát, ale musíš aspoň trošku (3 lžičky, hromádka něčeho) sníst... ale šlo to daleko hůř, než před tím...

Mám doma teĎ ješte malou holčiku, bude jí 8 měsíců a to je totání opak!!! s ní si teď příkrmy doslova žívám. Ona tedy nejí žádné obr porce, ale všechno ochutná, dneska se třeba krmila malýma růžičkama vařené brokolice. Moc jí chutnají ovocné přesnídávky - narozdíl od bratra, který dodnes jí ovoce na povel... Když mě vidí jíst, pořád se natahuje a chtěla by taky - to já od jejího bratra VŮBEC NEZNÁM! Jemu bylo jedno, kdo co jí, hlavně, že to nemusel jíst on!!

Dlouho jsem ho kojila a pak, ve dvou letech, i těžce převáděla na UM - to se podařilo a já byla moc ráda, protože nebýt toho UM, které měl pak ráno a večer, snad by umřel hlady...

Synek je dodnes v jídle velice konzervativní a nerad ochutnává - nicméně už je toho docela dost, co jí a má rád. Jediná výhoda tohoto stavu byla, že mě absolutně minulo období zákazů pamlsků a nezdravého jídla - protože on to stejně nedal do pusy.

Moc Ti držím palce, ať to ve zdraví přežijete a ty to vydržíš.
A fakt to není tebou - ať si říká kdo chce co chce - toto je vážně jedna z nepřenositelných zkušeností!!