Protože je to obrovská změna a změn se člověk bojí. S dítětem je všechno jinak.
Ale pro mě to byla nádhera, fakt, hrozně jsem si to 3. těhotenství užila, moc jsem se těšila. Protože první dítě jsem měla neplánovaně za pochodu v 19, byla jsem v prváku na VŠ a nebyla samozřejmě vdaná, neměli jsme nic . Byla jsem sice zodpovědná matka, ale hodně mladá.¨
V těch 34 to prostě bylo jiný a bylo to super, i když dcerka byla a je náročný dítě, ale užili jsme si to s manželem oba dva naplno a uvědoměle. pak teda přišel po roce ještě klučík....to už bylo zase náročný, ale ty následný roky byly (a jsou) opravdu nejlepšími roky mého života co do jeho naplněnosti. I manžel to tak cítí.
Někdy je to náročný, je nám 47, děti jsou v pubertě, takže někdy prostě příšerný, ale bez nich by tu bylo tak smutno!!

A to už máme i dvě vnučky (ta jedna je u nás dost často, bydlí kousek), ty mi ale vlastní děti plně nenahradí.
Někdy se ohlížím zpět a přemýšlím, kde jsem šlápla vedle a co bych udělala jinak, ale za to, že jsme se rozhodli mít ještě dítě (nakonec tedy dvě), manžel se taky trochu bál změny, jsem moc moc ráda a vděčná, že to tak je. On taky, miluje je bezmezně.