Kdyby Tě chtěl, tak Tě osloví sám. Osobně v takových chvílích nic nedělám. Když jsem to jednou porušila, protože jsem si myslela, že ten chlap je nesmělý, a nepozná, že se mi taky líbí, tak jsem zjistila, že se mu sice líbím, ale nechce mě. Než jsem to pochopila, tak jsem se chvilku potrápila. Pokud chlap, který na mě kouká a evidentně se mu líbím,neřekne aspoň něco milého, aby komunikace začala, tak má prostě něco, pro co to nejde. Buď nepřekonatelný strach nebo prostě nechce. Obojí je pro vztah špatně. Pracovně (velmi zřídka, ale opakovaně) potkávám muže, co mě silně přitahuje, ale na trochu delší a hlubší pohled nebo nechtěné narušení osobní zóny reaguje úplně zmrznutím, i když je vidět, že kdybych se na něj vrhla, tak bude rád. Ale na to jsem zase srab já, protože co kdybych jeho signály chápala špatně. Tak mě to vždy tak na dva týdny rozhodí, protože na něj moje tělo myslí (naštěstí hlava ne, protože jinak nemáme vůbec nic společného).