Efčo,zdravím Tě a ráda bych Tě trochu uklidnila. Čekala jsem neplánovaně 4té dítě,manžel byl strašně naštvaný a dělal mi ošklivé scény, dítě absolutně nechtěl a že odejde,nebo musím slíbit že ho dám k adopci,na potrat ví,že bych nešla. Řekl ať si vyberu -on nebo dítě. Řekla jsem mu,ať mě netlačí do absurdních rozhodnutí,že dítě ke mě prostě jednou patří,tak se ho nevzdám, ale jeho,že samozřejmě nevyháním,chci,aby zůstal. Dál jsem se musela obrnit a vydržet určitý domácí stres,který ale slábnul a manžela jsem nachytala,jak na internetu shání po bazarech větší rodinné auto...V den porodu,když na mě přišly kontrakce,mě odprosil se slzama v očích a řekl,že bude našemu děťátku dobrým tatínkem. Dnes jsou chlapečkovy 2 roky a táta se v něm vidí,blbnou spolu,mazlí se a náš vztah se ještě upevnil.
Dítě Vaše manželství nezničí,potrat ale třeba jo,protože tu bolest budeš v sobě nosit a manželovi,byť třeba jen v duchu vyčítat. Kdežto dítě je nakonec vždycky dar,vždy něco pozitivního,krásného. Moc moc Ti přeju,abys vydržela a nebála se. Mysli na toho maličkého,který přišel,jednou Ti tu bolest co teď prožíváš vynahradí. Ještě Ti chci napsat,že taky naše ostatní děti ho přijaly nádherně a byl a je pro ně velkým obohacením. Neumíme si představit,že by nebyl. Držím palce,bude to dobré