To není odmítnutá komunikace. Věcná komunikace se totiž odehrává na rovině "jak to uděláme s věcma na kroužek". Pokud jde o komunikaci "jsi nemožná, zase jsi to celý zvorala, jak to, že jsi na to nemyslela včas", to není věcná komunikace, a tu lze svést do patřičných mezí právě tím neutrálním, možná i trošku znuděným nebo unaveným "nojo, já to vidím jinak", po kterém následuje "teď se holt nedá nic dělat, tak se tu pro to stavte, později to nějak vymyslíme".
Není k ničemu dobré, pokud si člověk nechává lít kýbly špíny na hlavu v domnění, že tím zachraňuje kvalitní komunikaci. Tím totiž tak maximálně posiluje druhého v tom, že takové jednání je v pořádku a že příště si může ulevit znovu podobným způsobem.