Lízo,

To není odmítnutá komunikace. Věcná komunikace se totiž odehrává na rovině "jak to uděláme s věcma na kroužek". Pokud jde o komunikaci "jsi nemožná, zase jsi to celý zvorala, jak to, že jsi na to nemyslela včas", to není věcná komunikace, a tu lze svést do patřičných mezí právě tím neutrálním, možná i trošku znuděným nebo unaveným "nojo, já to vidím jinak", po kterém následuje "teď se holt nedá nic dělat, tak se tu pro to stavte, později to nějak vymyslíme".

Máš pravdu, že odmítnutá komunikace není správný termín. Přesto znám situace, které po podobném "navrácení k věcnému tématu" pokračovaly hustým naschválem - nenechala sis umýt hlavu? tak ti to osladím - s konstatováním ve stylu "já tvoji hloupost řešit nebudu" a (modelově) chlap se nejen nestaví, ale iniciativně zavolá na kroužek, že dítě dnes nepřijde, protože matka není schopná mu dát věci (případně dítě z kroužku odhlásí, odmítne přispět na něj s tím, že když dítě vinou exmanželky nemá pomůcky, nemůže kroužek řádně navštěvovat a on ho tedy nebude platit). To vše záleží hodně na tom, jak daleko chce partner zajít ve snaze "pokořit neschopnou bývalou"; jestli máš jako protějšek jen člověka, kterému se zkomplikovala situace, a hodíš se mu jako hromosvod, nebo člověka, který to vnimí jako boj a jde mu o výhru za každou cenu (teda i boji je třeba postavit hráz, akorát je třeba počítat s většími následky).