"Na vychovu musi byt 2. Pokud je problem, resime ho oba a spolu. "
- Podle toho co píšeš, ty jsi řešení problému nechala zcela na otci- resp. otcův zásah ti přišel podstatný. Ale mě bití (obzvlášť)malých dětí přijde hrozné, co se těm mrňatům asi odehrává v makovičce...
Mé dítě je zbrklé, také se s ním párkrát stali obdobné příhody. Třeba na mě čekal před přechodem, až dojdu s mladším, díval se na mě a když jsem byla pár kroků od něj, najednou se otočil a chtěl vběhnout do vozovky, po které právě projíždělo auto. Bylo by ho bezpochyby srazilo. Naštěstí jsem byla pohotová, stačila jsem udělat dva skoky a chytila jsem ho (mladšího jsem na tu chvíli pustila). Ani mě nenapadlo ho uhodit, ale hrozně jsem na něj křičela, protože jsem se hrozně lekla. Když jsem se uklidnila, ještě jednou V KLIDU jsem s ním o té situaci promluvila, vysvětlila jsem mu, že jsem tak moc křičela protože jsem se o něj moc bála. Otci dětí jsem to sdělila jen tak mezi řečí, v rámci rozhovoru na téma jaký jsme měli den, ne proto, aby ho dodatečně potrestal.