Hrnečku, manželův kamarád o mě pečoval celé těhotenství, kdy jsem trpěla samotou v novém městě, kam jsem se za manželem přistěhovala... Ráno když manžel odcházel do práce si předal kliku od dveří s kamarádem. Já jsem uklidila snídani po manželovi a přichystala jsem snídani pro kamaráda. Kamarád se u nás připravoval na státnice na právech - mě ten obor děsně bavil, navíc mám dar od Pána Boha na přeříkávání zákonů vlastními slovy, takže jsme spolu řešili jeho státnicové okruhy... a já jsem si prala oblečky na miminko, žehlila... Takhle to bylo opravdu defakto celých 9 měsíců mého těhotenství. Potom si našel přítelkyni, oženil se ale stále jsme si volávali převážně my dva, občas jsem předala telefon manželovi, jindy ne, protože jsem třeba byla s kočárkem na procházce... Nikdy, upozorňuji nikdy mě ani nenapadlo, že bychom spolu měli zahnout mému muži a manžela to taky nenapadlo
Stejně tak si občas volám s bývalým, párkrát jsem se s ním i viděla a manžel byl v pohodě. Osobně v tom nevidím lhostejnost partnera a myslím si, že to dost vypovídá o tom, jak to má ten muž nastaveno v hlavě, a jak se ke mně chová... Kamarádky manžel selhal, zahnul s její kamarádkou a od té doby říká ona, že je na ni strašně žárlivý - oheň na střeše je třeba i jen kvůli tomu, že 2x zmíní kolegu z práce... šílené, nedávala bych to. Takže její názor je, že nejvíc žárlivý je ten, kdo sám má s věrností problém.
Já sama jsem ráda, že můj muž není žárlivý a že mi věří.