Deprese byla z toho, že jsem zůstala hned po porodu úplně sama, manžela vyhodili, že na pokoj už nesmí (přitom jsem tam byla sama), ze sálu nás teda vyhodili a dítě mi odvezli, protože bych se o něj údajně nezvládla postarat, že jsem ztratila moc krve(ale že mi ještě ten večer chtěli ukazovat oddělení, tak na to jsem měla asi sil dost). Takže po fyzickým i psychickým vypětí jsem zůstala sama na pokoji, v noci. Dítě přivezli ráno na půl hodiny na kojení a zas ji odvezli. Vlastně jsem si ji tam moc neužila, byla věčně "na sluníčku" se žloutenkou. Druhej den mi dali na pokoj druhou maminu a ta měla holčičku normálně u sebe, no brečela jsem do polštáře. Pak je fakt každá návštěva dobrá, ten čas se tam nechutně vleče.