Afimo, to je snad telepatie!
Zrovna jsem váhala, zda založím úplně stejné téma.
U mě se ale nejedná o člověka, ale o dům.
Můj domov, kde jsem vyrůstala od narození asi do třinácti let. Museli jsme se z něho vystěhovat, nikdo jsme to nechtěli. Už to je 24 let, dávno tam bydlí cizí lidé. Jenomže to pořád je a navždycky bude MŮJ domov, ne jejich.
Ten dům má ve zdech pot a krev mého táty a dědy, kteří ho postavili.
A ten sen: přijdu před dům, bojím se zazvonit, protože ty lidi neznám a bojím se, že to nepochopí. Chci se jen podívat, jak to tam vypadá dnes, co se změnilo, zavzpomínat jak to bylo dřív...Potom se nějak dostanu dovnitř, procházím jednotlivými místy, někde to je netknuté a původní, jinde to je změněné k nepoznání. Pokaždé cítím zvláštní pocit ztísněnosti.
To se mi zdá pravidelně už několik let.