Asi nalomeny zebro k tomu malicku.


Fakt nekecam.
Po samoosetreni malicku letim uz skoro pozde vyzvednout 7letou do muzea, kde ma umelecky kurs
protoze: mame jit rovnou z muzea HONEM do hudebni skoly, aby mohla jeste aspon poslednich 15 minut zkouset s kamaradem pod dohledem jeho ucitele (ona viola, jeji kamarad klavir).

Deti normalne vychazi v 16:50 u pokladny.
Dnes v 16:56 jeste nic.
Ve vestibulu ceka horda 15 rodicu, vedle stepuje 8 muzejnich hlidacu.
Pedagogicky sef muzea vychazi z kancelare a jde dolu do malirske mistnosti deti ci pedagozku popohnat.
Ja nervozne stepuju a dovoluji se milostive pani dozorci, ze tam jdu taky popohnat dceru.
Malicek boli jak prase, tak poskakuju smerem ke schodum, neb mam naspech.
Po schodech to jde dobre, takze skacu po jedne noze - bez pridrzovani se zabradli.
Je to vsude mramor, klouze.
Posledni tri schody letim vzduchem a rozplacnu se jak zaba primo na kolenni cesky a prsa (auuu) kousek pred uz nahoru prichazejicim sefem.
Jeste jedu to tom mramoru skoro 2 metry az se zastavim o jeho nohy.
Jen lezim a nemuzu dychat.

Otocim se na zada, pritahnu kolena k brade a lapam po dechu.
Okolo me stoji pulka te horda rodicu a dozorcu s vydesem vyrazem, chteji mi pomahat vstavat.
Ja - "vse v poradku, jen se musim nadechnout a chvili si odpocinout".
Pan sef: "No ale ony ty deti tady hned jdou nahoru a tady lezi zranena matka na zemi..."
Ja" To mate pravdu, pomozte mi".
Tak me vytahli na nohy, dcera prichazi a ja se snazim kulhajic - ten malicek - co nejrychleji zmizet ze sceny...

Uz se tam nechci ukazat...


Doma jsem si chtela lehnout na zem a jen zarvala - boli celej hrudnik, na prave strane to je horsi.
Rovne si lehnout nelze.....
Poradne se nadechnout taky ne............

Jdu se dneska zahrabat......