To je právě to, co nevím. Jenže já zvorala výběr partnera hned na začátku (řešila jsem si problém z dětství a nebude mi fungovat žádný vztah, dokud si neuzdravím myšlení). No momentálně mi je zle. Z přejídání (od dětství) jsem přešla na bulimii, ale zlepšuje se to. Předtím jsem se pokusila utéct a nedokázala jsem to. asi úděl "hodných holek" a ono popření vlastních potřeb, protože přece "kam by chudák manžel šel, dítě ho má rádo, máme odžito hezkých pár let a byly i dobré etapy, ....." a taky strachů, co všechno nezvládnu, co by tomu řekli lidi (s tím mají problém rodiče) ....a taky perfekcionismu - útěk je pro mne selhání.
Manžel se snaží: začal doma pomáhat, zklidnil se, snaží se komunikovat. Mně to ale nestačí, chci aby si ty svoje ubližovací bubáky vyřešil taky. Pokud to udělá, vztah nechám na terapii srovnat, pokud ne..... odejdu. I pro sebe mu potřebuju ten čas dát. Zatím se budu věnovat boji s mými strachy.