Katko a Magráto,

víte, přiznám se, že sama děti nemám, ale v mém okolí se takto chovaly pouze děti, kolem kterých matky od začátku příliš "skákaly".
Moje sestra má 10 měsíčního chlapečka a do teď ho nikomu nedala na hlídání, protože jakmile zapláče, tak ona k němu hned běží a je přesvědčená, že babička by na něj byla zlá a hned by ho neběžela utěšovat. Přitom v její nepřítomnosti vůbec nepláče (stačí, aby byla v jiné místosti) a nikdo ho věčně nosit nemusí. Zkouší to jenom a pouze na ní, na ostatní si to nedovolí.
Naše máma a tudíž jeho babička je taky skálopevně přesvědčená, že to dítě velmi brzy pochopí, že svým pláčem matku ovládá a naučí se to velmi efektivně používat a že si ségra zadělává na podobný problém, který máte vy.
Nemyslíte, že to bylo od začátku způsobené něčím takovým?