Milovat moje dá taky fušku. Když je vše po jeho, je nejlepší, roztomilý, hodný, mazel. Ale má záchvaty vzpurnosti. Kvůli blbostem jako že chce jít po schodech ne výtahem a ještě to bere s přízemím, ok, to se dá. Ale cloumá mi i rukou, když krmím mladšího a jiné provozně obtížné věci. Souvisí to částečně s jeho dg a částečně povaha, prý jsem byla taky taková. A přestali to zvládat i ve školce, chyrl se vzora, který v něm rozpoznal pilného napodobitele a učí ho zlobit, kluk zazlobí a můj to opakuje xkrát a děsná sranda, že. A že v té naší školce snesou hodně. Snesli, že nemluví, nerozumí (už ale začal) ale toto nedávají taky. Dnes bych brečela. A muž od 7 do 21:30 hod v práci a babičky daleko.