Tak můj manžel už kvůli "netoleranci" okolí radši ani nemluví o dětech v práci. Ne každý zkousne, že je naše dcera ve 2,5 letech kojená, od návratu z porodnice spí s námi v posteli a v kočárku jela tak 5x, jinak byla nošena v šátku na břiše, později v nosítku na zádech. Holt to není obvyklé podle zdejších měřítek.
Sama jsem si nechala po porodu zarůst dírky v uších, což moje mamka nemůže rozdýchat. Mamka neustále hromadí zlaté šperky a nemůže pochopit, že někdo tu potřebu nemá. Já jí to neberu, vím, že si tak podvědomě kompenzuje své dětství. K náušnicím se jednou vrátím, ale až sama budu chtít. A čekám, že jednoho dne je bude chtít i dcera, ale bude to její rozhodnutí.