ano, vzpomínám na dětství s babičkou a dědou ... chodili jsme s dědou denně ke třem lipám a pak do lesa, vytloukal mi píšťalky a kradli jsme přes plot ovoce nikdo na světě mě nemá tak rád, jako on, naprosto bez výhrad a já jsem mu vděčná za to, že díky němu jsem taková jaká jsem. Jsou to krásné vzpomínky a pro mě velice cenné. V nedávné době jsem o dědu málem přišla a uvědomila si, že by po něm zbylo prázdné místo, které už bych v životě ničím nezaplnila. Doslova jsme ho přetáhli z druhé strany zpátky a teď na velikonoce se po skoro půl roce po nemocnicích vrátí domů