Existuje. První dvojpohled (vzájemný) byl rozhodující pro všechno, co přišlo po něm. Ještě po 10letech se cítíme jako kdybychom se potkali "právě dnes". A taky si toho velice vážíme, oba totiž máme za sebou naprosto nefunkční vztah s člověkem, s nímž jsme paradoxně žili "z rozumu". Napodruhé jsme zkrátka potkali "toho pravého", neboli asi jsme právě pro sebe byli ti praví. V prvním vztahu, ať jsem dělala, co jsem dělala, nic nefungovalo, vztah byl strašně náročný, a já jsem si myslela, že to tak vztahy prostě jsou. Pak jsem byla dlouho sama a když jsem potkala současného muže, byla jsem v šoku, jak najednou nemusím dělat vůbec nic zvláštního, a všechno přesto funguje tak nějak "samo", hladce, a krásně Můj muž mě nosí na rukou, váží si mě, a miluje mě tak, že by to vůbec nemusel říkat, a věděla bych to (ale říká to i tak, protože přece jen se to navíc krásně poslouchá ).