mně je právě zatím překvapivě dobře. Myslela bych si, jak strašně se z toho budu hroutit, ale ani se nehroutím, přitom to miminko je celkem vymodlené. Prostě si říkám, že uvidíme, jak to má být, tak to bude. Třeba mi teď ten týden přemýšlení bude k něčemu dobrému. A navíc, manžel je přesvědčen, to bude dobrý , a to je fakt uklidňující.

Pokud ve středu zjistím u svojí doktorky, že je to špatné, tak si fakt zajdu na kontrolní ultrazvuk ještě do nějaké nemocnice, ať je to úplně jisté. Zatím nechci, protože pokud by to fakt dopadlo špatně a srdíčko tam nebylo, tak se nechci hádat s nějakými cizími doktory, že nechci hned teď termín na kyretáž.