Zajímavé, ale moc mě to neoslovilo. Jsem spokojená s věcmi, které mám, propojují mě s příběhy, s předky, s koníčky, se vzpomínkami... chyběly by mi. Nepotřebuju je k základnímu fungování v současném světě, ale potřebuju je pro svůj vnitřní pocit spokojenosti.


Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrní psi pohledy soustředěnými
a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí,
a přeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět!

Proto miluji věci
a také miluji celý svět.