U nás to právě bylo všechno divný, mluvil úplně v pohodě - první slova v 7 měsících, asi proto nebylo nikomu nic nápadný a hlavně nikoho nenapadla dysfázie, akorát měl opožděnou motoriku a takový ty autistický projevy - na hřišti místo hry s dětma trávil čas u branky a fascinovalo ho otevírání a zavírání dveří..., ve dvou letech znal značky úplně všech aut a na dálku je poznal, nezajímaly ho v knihách obrázky, ale písmena, číst se naučil úplně sám už ve školce - nějak si to dal dohromady. Ale očnímu kontaktu se nevyhýbá, je mazlivej, sociální vazby u něj fungují naprosto v normálu, proto nám každý psycholog podezření na autismus popřel. Ve školce jsme začali řešit dysgrafii, v PPP mu odklad nedali, že je prý jinak šikovný. No a ve škole to začalo! Dysgrafie, dysortografie, dyspraxie, dyskalkulie, atd. Během let jsme několikrát jsme absolvovali psych.vyš. u různých psychologů, jednomu vyšla nadprůměrná inteligence, jinému podprůměrná, záleželo na tom jak ten psycholog synovi sednul, protože jinak nespolupracoval, ale o dysfázii nikde ani slovo. Náhodou jsme narazili přes kamarádku na jednu logopedku, která ho vyšetřila, o všechno se zajímala a vyšla jí naprosto jasná senzorická dysfázie. Všechno mi vysvětlila a myslím, že to najednou do sebe zapadá. Jen nechápu, že může mít dysfázii, i když s řečí problém nemá...?? Jako malej ve školce zadrhával, ale samo to přešlo, jinak žádna vada řeči - prostě tomuhle nerozumím...