jak předurčil, když jsi ateista, tak sám křest je pro Tebe jen šplouchnutí jakési vodičky a pronesení formule, které Tě vcelku k ničemu nezavazuje.

Chápu, jak je myšleno to, že člověk je sám nevěřící, ale k víře druhých má úctu a kdyby se účastnil nějakého obřadu, tak by to považoval za zesměšnění, protože on sám tomu nevěří.

Když o tom přemýšlím, tak bych nechala o tom rozhodnout ty děti, 11 a 7 mám cca taky a myslím, že jsou už dost velké, aby si na toto mohly vytvořit svůj názor. A tím bych to asi podmínila, že vcelku nemám nic proti, respektuji, že na tom otci záleží, nebudu se příčit ani děti navádět, ale že bych chtěla, aby takto závažné rozhodnutí neudělaly "jen tak", ale s přesvědčením, že to opravdu tak chtějí.

Přišlo by mi divné, aby je v tomto věku jen tak bafnul a nechal pokřtít jako ta mimina, která do toho nemůžou a nemají co mluvit.