Přidat odpověď
Přesně, a taky se mi líbilo to, co píše Tina.
Ta "vděčnost" - tím chápu, že dítě nepovažuje za samozřejmost, že někdo jiný zvedne zadek a jde pro něho udělat něco navíc, a myslím, že aby to pochopilo, mělo by mu to tak být i prezentováno. Ne s nějakým vymáháním vděčnosti, ale přesně tak, jak říká Tina - aby mu třeba druhý rodič připomněl, že ten první se dlouho do noci místo čtením, spaním, vlastní zábavou zabýval něčím, co to dítě potěší.
Protože to dítě, když se tohle neudělá, tak si to (bez vlastní viny) samo neuvědomí. Takže za mě ta cesta k "vděčnosti" vede přes tohle - že rodič tomu dítěti ukáže nebo řekne, jaká je za tím či oním práce. Bez výčitek, věcně, ale tak, aby to vidělo.
Předchozí