Withep, možná jsi na to kápla.... první dítě je experiment. Ačkoliv všechny naše děti jsou plánované a velice chtěné, první byla prostě první - měla největší péči, zároveň byla prvním vnoučetem. Pořád samá pozornost. Pak přišli sourozenci a už se to veze.
U nás ani nejde o to, že by dítě mělo nějak extra projevovat vděk - spíš aby pořád neprojevovalo nespokojenost. Dcera nemá moc velké sebevědomí, nechá se tlačit do kouta přihlouplou a závistivou spolužačkou, je uzavřenější.....udělat jí radost, myslím opravdovou a déletrvající, je nadlidské úsilí. A moje životní meta.
Jinak to mám stejně -tuším, že jsme někde něco podělali a nevím, jestli to lze ještě nějak napravit.