Žluťásku,
ty to ale stavíš nějak divně.
Mně je třeba úplně jedno, kolik co stojí. Když zůstaneme u jídla, tak chci jíst to, co mi chutná. Pokud to budou shnilý brambory, budu jíst shnilý brambory a nebudu u toho mít ani pocit skromnosti, ani rozežranosti, i kdyby náhodou někdy stály shnilý brambory totéž, co lanýže.
Já v tomhle vůbec nic materiálního nevidím a k tomu vedu svoje dítě.
Lidi, co jedí něco s pocitem, že jsou skromný, nemám ráda. Obecně nemám ráda lidi, co pokládají skromnost za přednost. Mám ráda lidi, co si dělají to, co chtějí a co je baví a vůbec přitom neřeší, jestli to stojí korunu nebo milion. A k tomu vedu i svoje dítě.