Grainne,
teď jsi to vystihla - přání/potřeby vrstevníků jdou mimo něj.
Ty to třeba u syna pokládáš za skromnost, pro mne je to otázka priorit a je úplně jedno, co konkrétně ten dotyčný nemá, pokud je to jeho životní postoj, jeho vlastní rozhodnutí.
Vyrůstala jsem s velmi, velmi šetrnou babičkou, která nosila jednu sukni 30 let, silonky si oblíkala v rukavicích, aby nezatrhla oko, přesto si nemyslím, že byla skromná - ona chtěla mít peníze, proto je šetřila, a stále nové hadry nebo šminky pokládala za zbytečnost.
Moje matka zase šetří na jídle, aby měla peníze na dovolenou, protože dovolená je pro ni priorita, jídlo ne.
Syn nemá mobil, nemá tablet, odmítá z principu značkový věci, ale šetří si peníze na kameru, aby mohl natáčet vlastní videa.
Kamarád nosí deset let jedno triko a jedny džíny, ale doma má počítačový vybavení za statisíce, protože ho to baví a žije tím.
A teď co to je, skromnost? Podle mne ne.
Je skromný ten, kdo něco může mít a nemá, protože to prostě nechce?
Nebo je skromný ten, kdo to nemá, protože na to nemá?
V tom je podstata sporu, který tu včera vznikl.
Já vedu dítě k tomu, aby našlo samo sebe a v rámci možností uspokojovalo svoje potřeby. Ne potřeby svých spolužáků nebo potřeby, vytvářené marketingem. Nebudu mu vysvětlovat, že něco nemusí mít, přijde mi to totiž samozřejmý, že nechce mít každou pitomost z reklamy a lidi, kteří si myslí, že musí, pokládám za omezence.