Ale skromnej je přeci PRÁVĚ TEN, kdo se DOKÁŽE BEZ HOŘKOSTI bez některých věcí obejít, a je PŘESVĚDČENÝ, že je nepotřebuje tak moc, aby se kvůli nim trápil, proboha!

Na tom, že něco chci a jdu si za tím, není nic špatného a podle mého se to ani nevylučuje se skromností. Třeba když někdo nemá (a nechce) auto, chatu, dům, ale je vášnivý fotograf, tak ty prostředky, které má, investuje do několika foťáků za statisíce, A PAK ALE NEFŇUKÁ, ŽE NEMÁ VŠECKO to ostatní, tak podle mého názoru skromnej je. Podívej se třeba na Josefa Sudka - ten měl ty foťáky, ale ve všem ostatním žil málem jak bezdomovec - myslíš, že nebyl skromnej?

A falešná skromnost sice taky existuje, ale o té se tu nebavíme. Jakmile to toho člověka v duši žere, že nemá to či ono, (míněno drahý nadstandard, nikoli věci základní potřeby), tak ve skutečnosti skromný není.