Spíš co se děje se mnou. Jsem trošku přidušena z vícero stran - neustálý strach, jestli uživím děti, jestli všechno stihnu, resty přede mnou i za mnou, den má jen 24hodin a já to kolikrát už únavou nedávám.
V noci mě budí neuvěřitelná tíha, že mě masa nějaké opravdové těžké hmoty zavalila. Přes den mám zase pocit, že šlapu do rozpitého prostoru, zem se pode mnou houpe.
Nic neberu ani alkohol nepiju, jen velmi příležitostně.