Děláš, jako bych nikdy v jídelně se žáky neobědvala . Nevybavuju si, že by si s tím jídlem někdo někdy hrál, ale já když jím, tak prostě k nikomu jinému do talíře nějak nekoukám, navíc mě stavby z rýže nepohoršují, takže myslím, že bych to ani nezaregistrovala, leda by to už bylo něco extra (třeba jak psala Kudla o Grand Canyonu z bramborového pyré ). A zase když jsem měla dozor, tak jsem spíš řešila frontu před dvěřmi a u okénka a binec u okýnka na nádobí a sem tam rozbitý talíř. Takže sledovat, že si zrovna někdo konkrétní postavil věž z rýže, pokud by to nebylo doprovázeno výrazným upoutáváním pozornosti (výkřiky dotyčného, výkřiky jeho okolí, nějaké to někoho, komu to neudělalo dobře apod.), bych pravděpodobně nezvládla .