Smoojno, jak už tu bylo psáno asi to bude úzkost. Mívám také ... rozjely se mi po velkém nervovém a fyzickém vypětí před cca 3 lety, kombinace mnoha faktorů.Žádný lékař mi nedokázal pomoci a skončilo to předepsáním AD, které jsem poctivě brala rok a půl.Stále jsem se točila ve spirále psychické problémy způsobovaly fyzické a naopak, až jsem řekla dost. Po dohodě s psychiatrou jsem AD vysadila a zatla zuby, změnila jsem pohled na sebe a svět kolem sebe.Nechci tvrdit,že jsem starosti hodila za hlavu,ale rozhodně už si je tolik nepřipouštím. Dělám stále věci na max. výkonu,ale už se na sebe nezlobím,když něco dle svých měřítek nezvládám. Naštěstí mi souhrou náhod spadla do klína zahrada a to mě doslova postavilo na nohy, fyzicky spíš ne ,ale psychicky hodně.
O hodně lépe plánuji, nemám stres z toho co ještě musím udělat, jsou věci,které musím, věci které můžu a věci které chci udělat a když náhodou něco nestihnu svět se nezboří .... na děti ,domácnost,zahradu (+ zvířata) jsem také prakticky sama, jako bych byla samoživitelka, mám syna s postižením.
Jak psala Hrouda úzkosti jsou stále,ale beru je jako svou součást a naučila jsem se s nimi pracovat (to jsem jeden čas nebyla schopná jet sama autobusem nebo metrem, stát v zácpě na silnici, sedět na třídních schůzkách ap.). Rozpitý prostor znám a zmizel asi 3/4 roku po vysazení AD.
Vůbec nechci tvrdit,že jsem totálně v pohodě, to ne. Ale už vím,že potřebuji prostor pro sebe, občas všechno hodit za hlavu.Začala jsem zase dělat věci ,které mě baví - objevuji krásy zapomenutého a kvůli dětem odsunutého.Např. nemůžu, neodvážím se s dvěma dětmi jet sama na kolo,tak jsme to vyměnili za geocaching (super zábava).Fyzické aktivity na zahradě mi vrací sebevědomí ohledně mých fyzických schopností. Jak se mi zlepšuje kondička, zlepšuje se i psychika .... to celkem potvrzují i ostatní lidé, většina těch co úspěsně bojují s úzkostí nebo podobnými problémy začala cvičit,běhat nebo jinak pěstovat své tělo (vyčteno z diskuzí).
Nastavila jsem mantinely pro sebe i rodinu (volající v nejméně vhodnou dobu), snažím se být pozitivní ,vstrícná a chápající.Usmívat se a radovat se, brát věci v klidu, také nestavět se až na konec potravního řetězce, jak jsem to dělala dřív a docela to funguje.
Velký úkol do budoucna mám - přestat kouřit, protože pociťuji také stejně výčitky svědomí,že ničím dobrovolně své tělo, které ještě pár let budu potřebovat v dobré kondici.Ale úzkost nepociťuji, alkohol nepiju ,drogy neberu a bohužel ty cigarety mi pomohly překonat vysazení léků a teď se jich nějak nedokáži zbavit nebo jen to kouření omezit na minimum. Je to cíl, prošla jsem si hodně nepříjemným obdobím a věřím,že tohle také zvládnu.