Mám zkušenost s depresí u velmi blízkého člověka. Probíhalo to jako strach úplně ze všeho, absolutní apatie, nezájem o COKOLI, ŽÁDNÝ ÚSMĚV, taktéž při tom došlo k velkému váhovému úbytku, protože nechuť do jídla byla opravdu abnormální. Naštěstí to bylo bez sebevražedných sklonů, které jsou bohužel také častým projevem deprese.

Já sama aktuálně taky nejsem moc v pohodě, ale jsem přesvědčená, že v současnosti je deprese "in" a tím pádem se opravdu antidepresiva ordinují i na smutek, vyčerpanost a běžnou únavu materiálu. Já sama u sebe cítím spíš tu únavu materiálu - stokrát nic umořilo osla, krize přicházejícího středního věku, se kterou se musím nějak poprat a pokud možno s noblesou si začít užívat zralosti. A to je myslím přerod dost zásadní, který není moc veselý (pozoruji i u svých vrstevnic).

Pokud se dokážeš aspoň jednou týdně usmát při nějaké hezké chvíli s dětmi, nespěchala bych k lékaři a spíš bych se třeba snažila zredukovat nějaké aktivity lze-li. Z bordelu v bytě bych si dělala nejmenší starosti - až vysvitne sluníčko, přijde třeba někdy chuť i na ten úklid . Každopádně přeju hodně síly.