Moje prababička umřela na rakovinu. Objevili to v takovém stádiu, kdy už se nedalo určit, kde ta rakovina vlastně začala. Prababička to ještě před námi tajila, nechtěla, abychom to věděli.
U manželova strýce se nádor naopak projevil nesnesitelnou bolestí. Z ničeho nic začal řvát a držet si hlavu. Před operací začal rozprodávat svou milovanou sbírku starých zbraní. Tak nějak věděl, co ho čeká, zažil to už u svého otce. Tomu ale ze světa pomohli lékaři, tedy alespoň to tvrdí jeho manželka, tj. babička mého manžela. Jeho strýc to štěstí neměl. Naprosto se mu rozložila osobnost, duševně zemřel pár měsíců před svým pohřbem. Byl z něho slintající dementní ležák.